Něco málo o mně
Říkají, že každý správný web by měl obsahovat i stránku „O mně“, aby návštěvníci viděli pachatele, který má web na svědomí. Ačkoli je mi psaní blízké, sepsání této stránky mi dalo zabrat. Nejsem žádná věhlasná osobnost ani hvězda světového formátu, takže mi není jasné, proč by o mně někdo chtěl číst… Nuže, povinnosti je třeba učiniti za dost. Zde máš, milý čtenáři, tak vyčerpávající popis mé osoby, jaký jsem jen byla schopna sepsat.
Žila byla...
Narodila jsem se v roce, kdy na obrazovkách televizorů kraloval Miroslav Horníček, ČSSR sužoval nedostatek toaletního papíru a jistý Trent Reznor začal v Clevelandu propagovat devítipalcové hřebíky. Osud mne zavál na mnohá místa, která mne mnohé naučila. Mezi nejdůležitější bezesporu patří holešovské Gymnázium L. Jaroše a dodnes nevycházím z údivu, že nás vyučující přežili. Inu, učte partu velmi nadaných dětí, která má sklony ke škodolibosti (tímto se omlouvám našemu nezapomenutelnému třídnímu, Tomáši Kačorovi, za vrásky na čele).
...za osmnácti mosty...
Když jsme se rozutekli ze školních lavic do širého světa, abychom v něm páchali dobro a učili se býti prospěšnými sobě i společnosti, zavedly mne mé kroky na půdu Univerzity Palackého v Olomouci.
Nezapomenutelný čas strávený studiem Molekulární biologie, cizích jazyků a kupodivu částečně i ornitologie – vzhledem k mému působení v laboratoři Populační genetiky, kde jsme zkoumali DNA a určovali paternitu členů řádu veslonohých (jak se tehdy nazýval, než se na základě rozborů DNA udělala čistka v názvosloví).
Na jedné přednášce mé srdce zahořelo láskou k Imunologii a ta mne po ukončení bakalářského studia zavála až do Prahy, kde jsem setrvala dodnes. Dlouhá léta jsem působila v Laboratoři nádorové imunologie paní profesorky Blanky Říhové a vděčím jí za mnohé, i když jsme se občas neshodly na tom, kterou cestou je nejlepší se vydat (je jedním z mála lidí, kteří se mi v tvrdohlavosti vyrovnají, neřkuli mne v tomto umění dokonce převyšují).
...jedna doktorka věd
Spousta potu, kopec dřiny a vagon štěstí mi přinesl dva tituly v oboru Imunologie, několik šedivých pramenů a poznání, že k psychologovi nechodíte proto, že jste blázni, ale abyste se tím bláznem nestali.
Věda je krásná, ale krutá a marnivá společnice vyžadující vaši plnou pozornost. Člověku dojde časem dech, zvláště pokud už není ve světě sám a jeho oči se na něj nedívají jenom ze zrcadla, ale zamyšleně ho pozorují z jeho náručí.
A jak to bylo dál?
V současné době šéfredaktoruju malou redakci Tvůrcovských novin a Tvůrcovského rádia, přivádím k životu Nakladatelství Lelkárna s.r.o., pomáhám jako spoluzakladatelka v Nadačním fondu Tišina, věnuji se ilustraci, odbornému a kreativnímu poradenství, lektoruju imunologii jak na volné noze, tak v rámci přednášek na Univerzitě Karlově (přednáším Reprodukční imunologii v rámci cyklu přednášek Klinické imunologie), a píšu Vědecký oběžní a dalších pár obsahových newsleterů, básničky a příběhy ze života i z lidské fantazie.
Můj život v (asi) důležitých datech
Nuda nuda, šeď šeď. Já bych to nečetla…
Zachraň se, kdo můžeš
V tomto roce jsem utekla ze ZŠ na Gymnázium.
A přeci nás nedostali
Mnozí se divili, ale maturitu jsme přežili (ten pátý předmět jsem si však mohla odpustit…).
Nevermore!
Rok, kdy jsem přísahala, že bakalářská práce z oboru Populační genetiky bude moje první a poslední odborná práce napsaná v češtině, protože překlad anglických termínů do češtiny je peklo.
Mezi dospěláky
Vzali mne do party České Imunologické Společnosti.
Hurá, hurá...
Dostala jsem šicí stroj jako odměnu za papír s latinským povídáním, z něhož vystupovala slova Immunologia a Magistri.
Klonování v praxi
Stvořila jsem si svůj malý klon a objevila se u mne díky tomu touha po hlubším poznání vývoje imunitního systému a nutkání předávat toto vědění dál.
Tady se nic moc nedělo
Vznikl můj první web, porušila jsem svou přísahu z roku 2010 a začala jsem překládat vědecké články o vývoji imunity a psát popularizační články (taky jsem si tento rok střihla rekvalifikaci na instruktorku kojeneckého plavání a aby toho nebylo málo, založila jsem si živnostenský list).
Tady taky ne
V tomhle roce lítaly špunty dvakrát, jednou kvůli lejstru s nápisem Doctoris, podruhé kvůli textíku Rerum naturalium doctoris (a ještě jsem si k tomu přihodila rekvalifikaci na maséra pro sportovní a rekondiční masáže).
Švestky sbaleny, vzhůru do neznáma
Rok velkých rozhodnutí vedoucích k opuštění aktivní práce ve vědě a odchod ze státního do soukromého sektoru.
Dáme tomu ještě šanci
Rok kdy jsem se zase ponořila do obsahového tvůrcovství, seznámila se se spoustou lidí a začala jsem psát Vědecký oběžník spolu s tvorbou dalších projektů, které teprve zrají.
Kde mne bylo slyšet
Aneb každý by se prý měl historicky znemožnit
Jak to začalo...
Psal se rok, kdy svět byl ještě v pořádku a to nejbizarnější, co jste mohli v telce vidět byl projev hradního mluvčího. Na nebi se rozsvítila hudební hvězda Ziggyho Stardusta a ostříží zrak amerických astronomů upírající se do hluboké temnoty mnohovesmíru v něm uzřel dosud neobjevenou, a očím neviditelnou, planetu kdesi za Neptunem. Tehdejšího premiéra netrápilo nic horšího, než tajemní hackeři propírající jeho korespondenci na veřejnosti. Jarda se stal druhým nejproduktivnějším hráčem historie NHL, Gábina zas ženskou hvězdou biatlonu, Lukáš přivezl zlatý kov z Ria… Inu, byl to rok velmi rušný a obtěžkaný událostmi světového významu (rozpadla se Brangelina!).
V tom roce se zrodilo mnoho, včetně Inspirace a Myšlenky, které mne o rok později přivedly k vytvoření mých prvních webových stránek věnovaných popularizaci imunologie a vývoje dětské imunity. Jak plynul čas, Inspirace rostla a Myšlenka se vyvíjela.
Inspirace tu se mnou dnes sedí a pomáhá mi pro vás psát, vymýšlet nová povídání a malovat k nim ilustrace.
Myšlenka se přeměnila do podoby Vědeckého oběžníku, pohádek, povídek, básní a mnoha dalšího, zatím nenapsaného.